Jdi na obsah Jdi na menu
 

Shrnutí nacistických pokusů na lidech - II

4. 3. 2019

Shrnutí nacistických pokusů na lidech - II

 

(informace z publikace "SS v akci - dokumenty o zločinech SS")

 

 

"Korespondence mezi I. G. a koncentračním táborem Buchenwald byla vedena jako ´přísně důvěrná a tajná´, protože šlo o pokusy na lidech"

 

   . . . První pokusná řada skvrnitého tyfu v bloku 46, s kterou se započalo v únoru 1942, se skládala ze 150 - 160 vězňů. Profesor GILDEMEISTER osobně tyto pokusné osoby uměle infikoval. Přitom byly vyzkoušeny čtyři různé očkovací látky, a to Weiglova, Gildemeisterova a Behringova slabá a silná. Dr. DING osobně přivezl ampulky. Obvykle se posílala očkovací látka závodů Behring (I. G.) táborovému lékaři v Buchenwaldu. Ochranné očkování bylo ukončeno po 14 dnech. Za čtyři týdny, tedy v březnu 1942, GILDEMEISTER opět přijel a přivezl infekční materiál, kterým infikoval pokusné osoby. Po jisté době opět přijel s profesorem ROSEM, aby se přesvědčil, že infikování skvrnitým tyfem bylo úspěšné, to jest, že infikovaní vězni dostali skvrnitý tyfus. Pokud si vzpomínám, měly být při těchto a dalších pokusech Behringovy závody vůbec vyloučeny, protože GILDEMEISTER chtěl tyto věci provádět sám. Není mi známo, jakým způsobem se I. G. nakonec přece jen podařilo dát vyzkoušet v koncentračním táboře Buchenwald Behringovské očkovací látky. Podle stavu věcí šlo jasně o konkurenční boj mezi I. G. a GILDEMEISTREM.

   . . . V bloku 46 visely velké tabule, na kterých bylo mezi jiným poznamenáno "Behring slabý" a "Behring silný". Z těchto tabulí, na kterých byly pokusné řady s různými očkovacími látkami vyznačeny červeně a černě (tím se dala přehledně poznat očkovací látka, kterou byla dotyčná pokusná osoba očkována, jakož i křivka teploty vzniklá při vypuknutí choroby), jasně vyplývalo, jak probíhala horečka, to znamená, nakolik byla očkovací látka schopna zamezit horečce. U každé jednotlivé pokusné osoby se vedl takovýto záznam o průběhu onemocnění.

   . . . Vzpomínám si, že dr. DING byl rozhořčen špatnými preparáty. I. G. pak vyvinula na základě nepříznivých výsledků pokusů v koncentračním táboře Buchenwald Rutenol, který se lépe snášel. Tyto pokusy s Acridinem a Rutenolem v koncentračním táboře Buchenwald blok 46 začaly roku 1943.

   Acridinová série probíhala například takto: tolik a tolik vězňů bylo uměle infikováno skvrnitým tyfem. Pak byly vytvořeny různé skupiny. Jedna skupina byla ošetřována acridinem od prvního dne vypuknutí nemoci, jiná skupina od třetího dne a opět další od pátého dne. Jiná skupina dostávala Acridin již v inkubační době, aby se zjistilo, zda je preparát schopen oddálit začátek nemoci. Z pokusných řad v Buchenwaldu je mi známo, že Acridin ani v tabletách, ani ve formě granulátu nebyl specificky účinný proti skvrnitému tyfu, to znamená, že nepůsobil na původce skvrnitého tyfu.

   . . . Vzpomínám si, že dr. MRUGOWSKY si jednou vyžádal z Buchenwaldu vzorky krve vězňů nemocných skvrnitým tyfem. Bylo to 5 cm krychlových od každého vězně. Je mi také známo, že takové vzorky krve byly poslány dr. MRUGOWSKÉMU i podruhé.

   . . . V koncentračním táboře Buchenwald nikdy nedošlo k epidemii skvrnitého tyfu. Ojediněle se objevoval skvrnitý tyfus teprve koncem roku 1943, začátkem roku 1944 se objevil u několika nově přivezených vězňů. Případy skvrnitého tyfu, které se až do té doby v Buchenwaldu objevovaly, byly bez výjimky vyvolány umělou infekcí.

   . . . Je mi známo, že pokusy s tetanem a snětí prováděné v koncentračních táborech souvisí s I. G., protože původně se plánovalo provádět je v Buchenwaldu.

Z místopřísežného prohlášení Arthura Dietzsche před Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku.

 

"Od roku 1942 do roku 1945 bylo v budově 46 podrobeno pokusům více než 1000 vězňů"

 

   . . . V budově 46 koncentračního tábora Buchenwald se prováděly podle příkazu dr. MRUGOWSKÉHO, náčelníka Hygienického ústavu zbraní SS, a pod vedením dr. SCHULERA, pokusy se skvrnitým tyfem a viry, se žlutou zimnicí, neštovicemi, tyfem, paratyfem A a B, cholerou a záškrtem na živých lidech. MRUGOWSKY také nařídil pokusy na živých bytostech, které měly ukázat účinek různých jedů a spojeneckých zápalných pum obsahujících fosfor a kaučuk. Nařídil dále pokusy se starou krevní plazmou, kterou dodávala Vojenská lékařská akademie v Berlíně, aby zjistil její trvanlivost a možnost dalšího použití v armádě. MRUGOWSKY kromě toho nařídil SS sturmbannführerovi dr. ELLENBECKOVI, vedoucími laboratoře pro hosty v budově 50, aby prováděl v budově 46 pokusy s krví odebranou rekonvalescentům po skvrnitém tyfu, aby tak vytvořil sérum s protijedem proti skvrnitému tyfu. Dr. MRUGOWSKY nařídil dále dr. ELLENBECKOVI, aby odebíral nemocným vězňům krev k získání krevní plazmy pro potřebu zbraní SS v nemocnicích SS v Berlíně, Unter den Eichen 125.

   . . . Tyto lékařské pokusy, které jsou sepsány v paragrafu 10, byly prováděny na vězních koncentračních táborů, kteří k tomu byli donuceni.

   . . . Asi 25 % vězňů vybraných pro tyto pokusy byli cizinci. Ani oni, ani vězňové, kteří byli v budově 46 podrobeni lékařským pokusům, skutečně nepatřili mezi zločince odsouzené k trestu smrti. V době od roku 1942 do roku 1945 bylo v budově 46 podrobeno pokusům více než 1 000 vězňů.

 

"Zdraví vězni byli infikováni virem skvrnitého tyfu . . . 90 až 95 % zemřelo na následky této infekce"

 

   Pokusy s výzkumem skvrnitého tyfu a virů se prováděly v budově 46 pod vedením dr. SCHULERA takto:

   a)  Zdraví vězni byli infikováni virem skvrnitého tyfu proto, aby jedovatá látka byla stále k dispozici pro další injekce. Každý měsíc bylo tímto způsobem infikováno 4 až 6 osob a 90 až 95 % zemřelo na následky této infekce. To se provádělo od dubna 1943 do března 1945 a v této době zemřelo asi 120 vězňů.

   b)  Zdravých vězňů, zvláště živených, aby se jejich fyzický stav podobal fyzickému stavu vojáka wehrmachtu, se používalo ke stanovení účinnosti různých lymf proti skvrnitému tyfu. Byly to Weiglova lymfa vyráběna ze vší Ústavem skvrnitého tyfu a virů vrchního velitelství armády (OKH) v Krakově pod vedením majora EYLERA; lymfy Behringových závodů, které se získaly z kultur žloutkových váčků podle metody Coxe, Gildemeistera a dr. Eugena Haegena; Durandt-Giroudské lymfy z králičích plic (Pasterův ústav, Paříž); lymfy z psích plic podle postupu Cantacuzina, Bukurešť; dánská lymfa z myších jater, kterou dal dr. SCHULEROVI k dispozici profesor ROSE, vedoucí oddělení tropické medicíny v Ústavu Roberta Kocha v Berlíně.

   Stejným způsobem se zjišťoval účinek různých chemických látek proti skvrnitému tyfu, jako například nitroacridin a methylenová modř, vyrobené I. G. Farben, "Persicol" vyráběný prof. RUGEM z armády a "Otrihomin" vyráběný prof. LOCKEMANNEM z ústavu Roberta Kocha v Berlíně.

 

Pokusy se žlutou zimnicí, neštovicemi, tyfem, paratyfem A a B, cholerou a záškrtem

 

   I tyto pokusy prováděl v bloku 46 dr. SCHULER. Prováděly se stejným způsobem jako pokusy se skvrnitým tyfem a s viry, to znamená, že 75 % osob dostalo injekce a bylo později infikováno, kdežto zbývajících 25 % bylo jen infikováno, aby se posoudila hodnota různých vakcín. Na následky těchto pokusů zemřelo v době, kdy jsem pracoval u dr. SCHULERA, asi 12 vězňů.

 

Pokusy s různými jedy

 

   I tyto pokusy řídil dr. SCHULER za přítomnosti velitele tábora esesáka SCHOBERTA, SS sturmbannführera dr. Konrada MORGENA (v jednom případě) a SS hauptsturmführera dr. WEHNERA.

   Při těchto pokusech se podávaly skrytým způsobem různé jedy ruským válečným zajatcům, např. v nudlové polévce. Výše jmenované osoby stály za záclonou, aby pozorovaly účinek požití těchto jedovatých látek na zajatce.

Z dokumentů Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku

 

Pokusy se skvrnitým tyfem prováděné na sovětských válečných zajatcích

 

   Už asi 6 týdnů zkouším se souhlasem svých představených kombinované ošetřování skvrnitého tyfu atebrinem a kalciem. Ošetřují se převážně ruští váleční zajatci, kteří onemocněli skvrnitým tyfem.

   Podle výsledků, které už jsou k dispozici, a jež byly pozorovány na 50 případech, dospěl jsem k názoru, že ošetření navržené Meerendonkem (Der Deutsche Militärarzt - německý vojenský lékař - , číslo 9. ročník 1942) má sice bezpochyby za následek zmírnění celého průběhu nemoci, že však chemoterapeutické působení na původce není zdaleka takové, že by tím byl třeba s konečnou platností vyřešen problém terapie. Zejména se u několika málo případů, kdy bylo možno začít už prvního nebo druhého dne nemoci s ošetřením (tedy před vyražením exantému), jasně ukázalo, že bylo možno ovlivnit snad rozhodným způsobem těžký průběh choroby, že však choroba měla zcela zřetelně svůj průběh. Zejména encefalitis skvrnitého tyfu se vyvíjela i u brzy ošetřených případů ve své klasické formě.

   Ruští váleční zajatci, které kromě toho ošetřuji, jsou umístěni odděleně ve zvláštním lazaretu a přicházejí ke mně ze zajateckého tábora, který leží v bezprostředním sousedství.

Z dopisu MUDr. A. Kaufmanna, číslo polní pošty 36 931, adresovaného 14. prosince 1942 I. G. Farbenindustrie a. s. (výzkumnému ústavu), Wuppertal-Elberfeld

 

"Na těchto pokusech spolupracovaly německé průmyslové závody, zejména I. G. Farbenindustrie!"

 

   BALACHOWSKI: Chtěl bych teď hovořit o jiných podrobnostech, které vás snad zajímají. Jde o pokusy psychoterapeutického rázu, při nichž se používalo chemických výrobků k léčení tyfu. Tyto pokusy se prováděly za týchž podmínek v bloku 46. Na těchto pokusech spolupracovaly německé průmyslové závody, zejména I. G. Farbenindustrie, která dodala řadu léků, vyzkoušených v bloku 46. Mezi profesory, kteří dodávaly tyto léky a kteří věděli, že jich má být použito v bloku 46, byl profesor Lautenschläger z Frankfurtu.

   To je to, co jsem chtěl říci k otázce skvrnitého tyfu.

Z dokumentů Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku

 

"Zvláštní zacházení" asi se 100 000 Židy

 

   Říšský vůdče!

   Akci zvláštního zacházení s asi 100 000 Židy v oblasti mé župy, kterou jste schválil v dohodě s náčelníkem Hlavního úřadu pro bezpečnost říše SS obergruppenführerem Heydrichem, bude možno ukončit v příštích 2 - 3 měsících. Prosím o Váš souhlas, abych mohl v souvislosti s židovskou akcí se zvláštním oddílem, který mám a který je zapracován, zbavit župu nebezpečí, které nabývá každým týdnem katastrofálnějších forem.

   V župě je podle dosavadního zjištění asi 230 000 osob polské národnosti nemocných tuberkulózou. Z nich asi 35 tisíc Poláků má otevřenou tuberkulózu. Tato skutečnost vedla ve stále povážlivějším rozsahu k tomu, že Němci, kteří přijeli do župy Warta naprosto zdraví, se nakazili. Nebezpečí nákazy ohrožuje zejména německé děti. Celá řada význačných vedoucích mužů, zejména z řad policie, se v poslední době nakazila a jsou vzhledem k nutnému léčení vyřazeni z válečného nasazení. Svým dosahem stále se zvětšující nebezpečí zjistili a uznali rovněž náměstek říšského vedoucího zdravotnictví, člen NSDAP prof. dr. Blome, jakož i velitel rentgenové úderky SS standartenführer prof. dr. Hohlfelder.

   I když nelze ve staré říši zakročit proti tomuto moru národa příslušnými drakonickými opatřeními, přesto myslím, že Vám mohu s plnou odpovědností navrhnout, aby se v župě Warta vymýtily v řadách polské národnosti případy otevřené tbc. Je samozřejmé, že do takové akce by mohl být zařazen jen ten Polák, u kterého by byla zjištěna a úředním lékařem písemně potvrzena nejen otevřená tbc, ale i její nevyléčitelnost.

   Vzhledem k naléhavosti tohoto záměru Vás prosím o co nejrychlejší zásadní souhlas, aby bylo možno ještě teď, v průběhu akce proti Židům, podniknout za použití všech bezpečnostních opatření přípravy k zahájení akce proti Polákům postiženým otevřenou tbc.

Heil Hitler!

Greiser

dopis "říšského místodržitele" Greisera Himmlerovi z 1. května 1942

 

Pokusy prováděl zaměstnanec I. G. Farben!

 

   Průkazní materiál zejména dokazuje, že se tyto lékařské pokusy neprováděly jen proto, aby se vyzkoušely výrobky I. G., ale že I. G. chtěla vyzkoušet tyto své výrobky v jednotlivých koncentračních táborech. K tomu si vybrala jednoho svého zaměstnance, který v období čtyř let tyto pokusy prováděl. V říjnu 1933 vstoupil dr. Helmuth Vetter do SS. Dne 17. února 1938 byl Vetter zaměstnán v I. G. Leverkusen. Od roku 1941 do konce války sloužil Vetter ve zbraních SS a současně byl zaměstnancem I. G. Postupně vystřídal koncentrační tábory Oranienburg, Dachau, Osvětim a Gusen-Mauthausen. . .

   Jak vyplývá z průkazního materiálu. . . posílala I. G. od roku 1941 do roku 1945 Vetterovi preparáty do koncentračních táborů. Vetter udržoval stálé spojení s I. G. v Leverkusenu a často podával ústní a písemné zprávy o svých pozorováních. . .

z dokumentů Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku

 

Od obchodního zástupce I. G. Farben až k SS hauptsturmführerovi

 

   Milý pane Vettere!

   Z Vašeho dopisu vidím, že budete mít v budoucnosti hodně příležitostí podrobit naše preparáty z řady sulfonamidů, tedy preparáty Prontosil, preparáty Uliron, Sulfapyridin a Euleudron důkladné zkoušce při jistých indikacích. Dovedete si jistě představit, že oblast indikace sulfonamidů se mezitím rozšířila tak, že je takřka nepřehledná. Podklady o nových způsobech sulfonamidové léčby, které jsou o tom k dispozici, jsou tak rozsáhlé, že už Vám je dost dobře nemohu poslat. Prosím Vás proto, abyste mi nejdříve sdělil, v jaké oblasti máte možnost používat našich sulfonamidů; dám Vám pak pro tento účel vyhledat nejvhodnější podklady a budu Vás především v obecných rysech informovat o současném stavu vědomostí v této oblasti.

   Abych Vám vaši odpověď trochu usnadnil, uvádím Vám stručně v hrubých rysech nejdůležitější oblasti indikace jednotlivých preparátů:

Eleudron: gonorrhoea, pneumonie, epidemická meningitida, infekce staphylokokové (abscesy, furunkly, karbunkly, osteomyelitida atd.), coli-infekce močových cest.

Sulfapyridin: pneumonie, meningitida.

Tibatin: streptokoková sepce, otogenní meningitida, komplikace spály; i u pneumonie lze očekávat úspěchy na základě experimentálních a také klinických výsledků z prvních období zkoušení.

MP - preparáty: lokálně a orálně k ošetřování ran infikovaných, popřípadě ohrožených infekcí serobními i anserobními původci.

Uliron - preparáty: gonorrhoea, staphylokokové infekce, ulcus molle.

Prontosil: streptokokové infekce, zejména erysipel, infekce močových cest, virové infekce (neštovice, trachom atd.). Prontosil solubile stejně jako Prontosil.

(Strana 2 originálu)

   Značná část těchto indikací nepřichází zřejmě pro Vaši oblast působnosti v úvahu. Přesto však tu zůstane ještě dosti možností. Kdybyste mi laskavě o tom sdělil více podrobností, mohli bychom dohodnout, v kterých oblastech by bylo možno provádět zajímavé srovnávací zkoušky mezi jednotlivými preparáty.

   Že se Vám na Vašem novém působišti líbí, to mě těší, a doufám, že najdete také dostatek příležitosti doplnit opět Vaše lékařské vědomosti, přesněji řečeno obohatit je novými poznatky.

   S nejlepšími pozdravy

Heil Hitler!

z dopisu I. G. Farben SS hauptsturmführerovi dr. H. Vetterovi, Dachau 3 K, revír. 14. 9. 1941

 

"Dr. Vetter použije k tomuto účelu zpočátku 20 případů"

 

Záznam

o jednání s panem dr. Vetterem dne 19. listopadu 1942.

1.  Preparát B 1034

   Rukopis práce "K chemoterapii skvrnitého tyfu", ve které se podává zpráva o zkušenostech s B 1034, stále ještě leží u pobočníka říšského lékaře SS dr. Grawitze. Dr. Vetter doufá, že bude mít v nejbližší době příležitost hovořit s říšským lékařem, aby se mohl dotknout tohoto tématu. Odvolávají se na to, že prý práce o skvrnitém tyfu jsou nežádoucí. Přitom jsou však tyto práce vydávány. Celá záležitost je ještě nejasná. Průklep rukopisu odevzdal dr. Vetter. První dvě stránky by dr. Vetter po udělení souhlasu k uveřejnění ještě přepracoval.

   V oblasti působnosti dr. Vettera je opět mnoho případů skvrnitého tyfu. Pokusy s preparátem B 1034 se provádějí stále podle starého schematu. Byl dán k dispozici dostatek pokusného materiálu.

2.  Preparát 3582:

   Zároveň se jednalo o tomto preparátu proti skvrnitému tyfu z Hoechstu.

   Dr. Vetter použije k tomuto účelu zpočátku 20 případů.

 

I když prý nebyly možné pokusy na zvířatech, "tak by to přece nemělo brzdit pana dr. Vettera v tom, aby pokračoval v práci v tom smyslu, jak začal, a shromažďoval další zkušenosti"

 

"Bayer" skupina W II

Leverkusen

Č. 326  15. 12. 1943

Dr. W/T/č. 1184 23. prosince 1943

Preparát 3582 a Rutenol

 

   Zjištění pana dr. Vettera jsme vzali na vědomí s největším zájmem a pro začátek jsme nařídili, aby žádaných 250 X 100 g granulátu 3582 bylo odesláno na jeho adresu.

   Pokud jde o naše stanovisko k nálezům, chceme říci, že 3582 je velmi polyvalentním nitroacridinovým preparátem. Chemoterapeutický účinek je dosti rozsáhlý, avšak právě proti bacilům tuberkulózy není účinek 3582 právě nejlepší. Zjištění pana dr. Vettera lze tedy vysvětlit buď tak, že účinek na sekundární infekce se projevil u nemocných tuberkulózou zdárně, anebo tak, že u lidí jsou přece jen jiné podmínky než při pokusu na zvířatech. Příslušné pokusy se zvířaty v současné době nemůžeme podnikat. I když od počátku projevuje největší zdrženlivost u zpráv o chemoterapeutické účinnosti preparátů při tuberkulóze, přece jen by to nemělo brzdit pana dr. Vettera v tom, aby pokračoval v práci v tom smyslu, jak začal, a shromažďoval další zkušenosti.

I. G. FARBENINDUSTRIE, akciová společnost dr. Bockmuehl v. r. per procura dr. Weber v. r.

 

"Především by se nemuselo zdůrazňovat, že dr. Vetter ošetřil své pacienty vlastně jen proto, aby zjistil, nakolik to budou snášet. . ."

 

"Bayer" skupina W II

Leverkusen

Č. 154  31. 5. 1944      Dr. W/T/č. 610  20. června 1944

Rutenol a preparát 3582 v publikaci dr. Vettera o tbc plic.

 

   V odpovědi na Váš dopis Vám po předběžném jednání s příslušnými laboratořemi sdělujeme, že v současné době ještě samotné vydávání publikace nevítáme. Avšak vzhledem k tomu, že pan profesor Holler, Vídeň a dr. Gärtner, Tübingen, nás postavili svými publikacemi před hotovou věc, domníváme se, že nemáme právo bránit panu dr. Vetterovi ve vydání publikace, tím spíše, že chápeme, že má zájem využít práci a námahu s preparáty, za kterou jsme mu vděčni, pro sebe i publicisticky.

   Naproti tomu však očekáváme, že pan dr. Vetter uzná, že o chemii a farmakologii preparátů nemůžeme vzhledem k válečnému stavu sdělit téměř vůbec nic. Pan dr. Vetter se proto musí uspokojit poukazem na to, že preparát 3582 je preparátem nitroacridinovým, o jehož chemickém složení nelze ještě v současné době podávat bližší údaje, že snesitelná dávka u myší je 0,5 g při subkutánním a 1 g při perorálním použití, že králíci pro srovnání snesou 25 mg, že se preparát svým farmakologickým mechanismem působnosti velmi přibližuje preparátům jako je Rivanol a je při perorálním podávání psovi a kočce vylučován téměř výlučně žlučí, že preparát nemá žádné antipyretické vlastnosti a že má z chemoterapeutického hlediska podobnou polyvalentní účinnost jako Rivanol, že však tento preparát v mnohém směru ještě překonává. Podrobnější údaje jsou z našeho hlediska nežádoucí. Zejména se nesmí poukazovat na to, že preparát 3582 je už v prodeji jako částečná složka Entozonu, neboť tím by bylo vlastně prozrazeno přesné chemické složení preparátu.

   O Rutenolu by se mělo říci jen to, že jde o kombinaci preparátu 3582 a vysoce účinnou arsinovou kyselinou, která v mnoha směrech projevuje ještě intenzivnější chemoterapeutickou účinnost než nitroakridinový preparát samotný. Ostatních podrobností uvedených v expozé může dr. Vetter beze všeho používat.

   Pokud můžete ovlivňovat podrobnosti v textu publikace dr. Vettera, prosíme, abyste ho upozornili na to, že máme jisté námitky proti úvodu díla. Není žádných námitek proti sdělení dr. Vettera, že dospěl k svému tématu oklikou přes své práce se skvrnitým tyfem, avšak líčení jevů nesnesitelnosti, s nimiž přece dr. Vetter neměl při zpracování svého tématu žádné těžkosti, by nemělo být příliš zřetelně zdůrazňováno, zvláště pak to, že dr. Vetter ošetřoval své pacienty vlastně jen proto, aby zjistil, nakolik to budou snášet.

   Jinak bereme na vědomí, že o indikaci, při níž dr. Vetter zkoumal preparáty, nemají být zveřejněny žádné údaje a že celá záležitost má být považována za důvěrnou.

I. G. FARBENINDUSTRIE, akciová společnost

Dr. Bockmuehl v. r. per procura dr. Weber v. r.

 

Ze 75 pokusných osob 40 zemřelo

 

tabulka-2.1.jpg

pro zvětšení klikni ZDE

Z dokumentů Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku

 

K pokusům táborového lékaře SS dr. Vettera s preparáty Be 1034 k ošetřování tyfové horečky, jakož i Rutenolu k ošetřování tuberkulózy

 

   ". . . Jak jsem se už zmínil, měl Vetter velký zájem na výsledcích, bylo vidět, že mu na výsledcích nejvíc záleží. Sám mi řekl, že je vědeckým zástupcem firmy I. G. Farbenindustrie. Všechny výše uvedené preparáty byly vyrobeny touto firmou a my jsme je dostávali od nemocenského revíru SS v původním balení s firemní značkou firmy BAYER, Leverkusen. Po přeložení dr. Vettera z Osvětimi do Mauthausenu se používalo i nadále na jeho rozkaz a podle jeho údajů těchto preparátů. Vetter přijížděl z Mauthausenu, aby přezkoušel výsledky, kterých bylo v Osvětimi dosaženo. Jelikož jsme nedosáhli pozitivních výsledků, byl Vetter zřejmě nespokojen a pravil, že dosáhl velmi dobrých výsledků při ošetřování tuberkulózy v Mauthausenu.

Výňatek z místopřísežného prohlášení bývalého vězně dr. Wladyslawa Fejkiela, který byl vězněn od 8. 10. 1940 do 18. 1. 1945 v Osvětimi, před Mezinárodním vojenským tribunálem

 

"Později se objevilo, že smrt nastává s větší jistotou, když se dávají injekce do srdce"

 

   Jmenuji se Wladyslaw TONDOS, je mi 46 let, jsem římsko-katolického vyznání, polské národnosti, jsem polský státní občan, lékař a žiji v ZAKOPANÉM, ulice CHRUMSCOWSKÉHO, v sanatoriu Polského červeného kříže. Jako polský politický vězeň jsem byl od 29. července 1941 do 25. srpna 1944 v koncentračním táboře Osvětimi. Moje vězeňské číslo bylo 18 871. Byl jsem zatčen v ZAKOPANÉM, kde jsem pracoval od roku 1932 jako lékař sanatoria "Odrodzenie", kde byli pacienti nemocní tuberkulózou. V koncentračním táboře Osvětim jsem pracoval v nemocenské budově pro vězně (Hkb) nejdříve jako ošetřovatel. Později jsem směl vykonávat činnost lékaře. Dík mé praxi a odbornému vzdělání podléhalo mi oddělení tuberkulózy, které bylo umístěno v bloku č. 20.

   Když jsem tam roku 1941 začínal pracovat, byli všichni pacienti nemocní tuberkulózou usmrcováni injekcemi fenolu. Zpočátku se vstřikoval fenol do vén; později se objevilo, že smrt nastává s větší jistotou, když se dávají injekce do srdce. Německý lékař rozhodoval o tom, kteří pacienti měli být usmrcováni fenolovými injekcemi. Obvykle to byl ENTRESS, po jistou dobu dr. JUNG, oba lékaři SS, v mnohých případech však pomocní zdravotníci SS (SDG), například B. KLEHR, bývalý obuvník. Na rozkaz dr. ENTRESSA bylo v prvních třech měsících roku 1942 umístěno asi 200 tuberkulózních pacientů ve dvou místnostech bloku 20. Měl jsem na starosti jejich ošetřování. Po nějakém čase jsem hlásil ENTRESSOVI, že se pacientům daří lépe a že jsou naděje na jejich vyléčení, kdyby dostali lepší stravu. ENTRESS dvojité dávky potravin pro tyto pacienty povolil a otevřeně jim vykládal, že se chce naučit více o ošetřování tuberkulózy plic. Vyzkoušel na těchto pacientech pneumotorax. Kromě dr. ENTRESSE se učili ošetřovat tyto tuberkulózní pacienty i 2 lékaři SS, dr. JAEGER a dr. VETTER. Takový byl stav po dobu tří měsíců. Pak vyklidili přes noc obě místnosti a pacienti byli usmrceni fenolovými injekcemi. Příštího dne jsem přišel do práce a našel jsem oba pokoje prázdné. Od března 1942 do konce roku 1942 byli tuberkulózní pacienti bez milosti hubeni a zabíjeni buď fenolem, nebo plynem. V prvních měsících roku 1943 lékaři SS oficiálně povolili ošetřovat tuberkulózní pacienty. Pro tento účel byly v bloku č. 20 zařízeny zvláštní místnosti.

   V létě roku 1944 mi ENTRESS nařídil vypracovat podrobnou zprávu o ošetřování tuberkulózních pacientů RUTENOLEM; řekl mi, že tato zpráva je určena pro VETTERA, který si pro ni přijede, protože předtím byl přemístěn z tábora Osvětim a teď slouží v jiném táboře.

   Podle rozkazu, který mi dal ENTRESS, jsem vypracoval velmi důkladnou zprávu. VETTER přijel v červnu nebo červenci 1944 do Osvětimi. Podle rozkazu, který jsem dostal, hlásil jsem se u něj se zprávou. Když se VETTER seznámil se zprávou, ve které jsem vyložil negativní výsledek ošetřování tuberkulózy RUTENOLEM, byl velmi nespokojen a prohlásil, že ošetřování RUTENOLEM přineslo v ostatních táborech - neřekl ve kterých - dobré výsledky, protože pacienti přibrali 20 liber na váze. Když jsem se zeptal VETTERA, zda pacienti v ostatních táborech dostávali zvláštní dodávky potravin nebo balíky, VETTER odpověděl, že tito pacienti dostávají obvyklou stravu v táborech a nedostávají ani balíky. Poznamenal jsem, že i v Osvětimi dostávali pacienti, na kterých byl vyzkoušen RUTENOL, táborovou stravu; někteří z nich dostali balíky od svých rodin. V době své služby v Osvětimi VETTER čas od času odjížděl; říkalo se, že navštěvuje firmu, pro kterou zkouší nové preparáty. RUTENOL, který jsem potřeboval pro pacienty, jsem dostával z nemocenské budovy pro vězně. Nevím, jak byl dodáván do nemocenské budovy. Domnívám se, že by o tom mohl podat zprávu prof. dr. OLBRYCHT, protože ten byl zaměstnán v nemocenské budově. Ani VETTER ani ENTRESS nehovořili jako lékaři SS s vězni, kteří jim byli podřízeni; jedině ze skutečnosti, že měli tak velký zájem na výsledcích ošetřování RUTENOLEM a jinými dosud nevyzkoušenými preparáty firmy BAYER, jsme vyvozovali, že pokusy na lidech se provádějí proto, aby byl vyzkoušen účinek nových výrobků této firmy. To také vyplývalo z VETTEROVA chování, když jsem mu odevzdal zprávu o výsledcích ošetřování RUTENOLEM. Neznám prof. HOERLEINA, LAUTENSCHAEGERA, dr. MARTENSE, JULIA WEBERA nebo dr. FUSSGAENGERA a nevím, zda byly tyto osoby někdy v Osvětimi. Podle ENTRESSOVA rozkazu byl pro každého z 20 pacientů, na nichž se zkoušel RUTENOL jako lék proti tuberkulóze, založen podrobný chorobopis. Diktoval jsem tyto chorobopisy svému spoluvězni WOLKOWICZOVI - na jeho křestní jméno si už nevzpomínám - právníku z Varšavy. Byl to těžce nemocný pacient, nebyl z osvětimského tábora odvezen a po útěku Němců zůstal v táboře. Vzal chorobopisy 10 pacientů z dvacetičlenné skupiny, na nichž byl vyzkoušen RUTENOL, z kanceláře nemocnice. Profesor OLBRYCHT dostal tyto poznámky od WOLKOWICZE a odevzdal mi je. Jsou to dokumenty, které teď předkládám. (Svědek odevzdává chorobopisy psané ručně na volných listech, na nichž je křivka teploty, křivka tepu a strojem psaná zpráva o pitvě; tyto chorobopisy se týkají vězňů WEINBLUMA LEJZORA, DUNDY MIKOLAJE, BERESI BENJAMINA, ATLASE IZAAKA, AWERBUCHA MICHAELA, HANUSKY ANTONÍNA, WIERUCHOWSKÉHO VÍTA, SZUSZWALAKA ANTONÍNA, PIETRAAKA JOSEFA a LACNÉHO CZESLAWA). Kříž napsaný tužkou na první straně chorobopisu znamená, že pacient zemřel; to také jasně vyplývá z obsahu chorobopisu.

Z dokumentů Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku

 

Skuteční nemocní skvrnitým tyfem "byli podle nálady lékaře SS posíláni do plynu"

 

   Dalším velkým nebezpečím v táboře bylo tzv. "odvšivování", kterým se zastírala pravá skutečnost. Celý tábor byl samozřejmě zamořen vešmi a blechami a proto se podnikala velká desinfekční opatření. Výsledky však nikdy nebyly znát a naše "prádlo" se vracelo vždy téměř stejně plné vší jako předtím. Ve skutečnosti bylo "odvšivení" míněno jako opatření v boji proti epidemiím skvrnitého tyfu, které se staly pravou metlou tábora.

   Při těchto akcích byl každý jednotlivec prohlížen a ti, kdo vypadali špatně nebo jejichž tělesný stav byl špatný, byli podle nálady lékaře určeni do plynu. Jednoduše je zavedli do "revíru", odkud bylo 40 až 50 % "evakuováno". "Odvšivovací" akce, která si vyžádala zvlášť velký počet obětí, byla provedena v červenci 1942. Za této "čistky" byli všichni slabí, nemocní skvrnitým tyfem anebo ti, kdo byli po skvrnitém tyfu v karanténě, posláni bez výjimky do BRZEZINKY. To považovali za nejradikálnější způsob potírání skvrnitého tyfu. Způsob, jakým byli tito odsouzení lidé odváděni do plynových komor, byl mimořádně brutální a nelidský. Těžce nemocní vězni z chirurgického oddělení, ještě obvázáni, procesí vyčerpaných a příšerně pohublých nemocných, ba dokonce rekonvalescenti, kteří se už začali uzdravovat, ti všichni byli nakládáni na nákladní auta. Všichni byli nazí a pohled na ně byl více než hrozný. Nákladní auta předjela před vchod do bloku a nešťastné oběti byly prostě na ně naházeny anebo naloženy pomocníky (často jsem byl svědkem těchto tragických transportů). Často bylo namačkáno na jedno malé nákladní auto až sto lidí. Všichni přesně věděli, jaký je čeká osud. Velká většina zůstala naprosto apatická, kdežto jiní, zejména pacienti z chirurgického oddělení s krvácejícími a otevřenými ranami nebo strašlivými jizvami, mlátili kolem sebe jako zběsilí. Kolem nákladních aut pobíhali esesáci jako šílení a zaháněli křičící dav, který se pokoušel prorazit. Byl to vždy strašlivý zážitek, když člověk musel vléci k nákladnímu autu přátele. Většina z nich se s námi klidně loučila, nikdy však nás nezapomněli nabádat: "Nezapomeňte na pomstu!" Za takových okolností lidská srdce zkameněla. Představte si, že jistý vězeň v jednom oddělení svého vlastního bratra raději zabil, jen aby ho zachránil před touto děsivou cestou nákladním autem.

Z dokumentů Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku o poměrech v koncentračním táboře Osvětim

 

Biologické pokusy na lidech

 

SS řídily plán biologických pokusů v koncentračních táborech

 

   Je nutné zabývat se ještě jedním úsekem činnosti SS při správě koncentračních táborů. Je to plán biologických pokusů na lidských bytostech v koncentračních táborech SS. Právě nedávno bylo jedním vojenským soudem odsouzeno několik z těchto zločinců, kteří se zúčastnili takových pokusů na vězních v Dachau.

   PŘEDSEDA: Má dokument, který jste právě přečetl, nějaké datum?

   MAJOR FARR: V anglickém překladu datum není. V původním dokumentu je však uveden jako projev z dubna 1943. V průběhu pozdějšího výslechu předložím důkazy o podrobnostech tohoto plánu pokusů na lidech. Nemám v úmyslu projednávat tyto jednotlivé pokusy samy o sobě. Chci zde pouze dokázat, že byly prováděny na základě nařízení SS a že SS hrály při jejich úspěšném provádění významnou úlohu.

   Podnět k vytvoření takového plánu dala pravděpodobně žádost dr. Sigmunda Raschera, jenž žádal Himmlera o dovolení, aby mohl vězňů koncentračních táborů používat jako materiálu pro pokusy. Mělo se tak dít v souvislosti s výzkumy, na nichž pracoval dr. Rascher pro letectvo. Odvolávám se na náš dokument 1602-PS, fotokopii dopisu z 15. května 1941, adresovaný říšskému vůdci SS, který je podepsán "S. Rascher". Předkládám jej jako doličný předmět US-454.

   Cituji druhý odstavec překladu dopisu, čtvrtý odstavec původního dopisu.

 

   "Svého času jsem byl odvelen k župnímu velitelství letectva VII v Mnichově, kde se konal výběrový lékařský kurs. V tomto kursu se kladl velký důraz na výzkumy letu ve vysokých výškách, protože anglická stíhací letadla dosahovala vyšších výšek. S politováním bylo však konstatováno, že jsme dosud nemohli uskutečnit pokusy s lidským materiálem, neboť takové pokusy jsou velmi nebezpečné a nikdo se k nim dobrovolně nepropůjčí. Proto Vám kladu se vší vážností tuto otázku: nebylo by možné, abyste dal k dispozici pro tyto pokusy dva či tři zločince z povolání? Pokusy by se konaly ve ´Stálé výzkumné stanici letectva pro výzkum ve vysokých výškách´ v Mnichově. Pokusy, při nichž mohou pokusné osoby samozřejmě zahynout, konaly by se za mé spolupráce. Pro výzkum o létání ve vysokých výškách jsou tyto osoby naprosto nutné a nedá se, jako až dosud, používat k tomuto účelu opic, neboť opice má pro pokusy zcela odlišné předpoklady. Jednal jsem již v tomto směru naprosto důvěrně se zástupcem šéflékaře letectva, který koná tyto pokusy. Je rovněž toho názoru, že tyto problémy se mohou objasnit jedině pokusy na lidech. (Jako pokusného materiálu se může též použít slabomyslných.)"

   Obratem se dostalo dr. Rascherovi ujištění SS, že smí pro své pokusy použít vězňů koncentračních táborů.

   Odkazuji na náš dokument 1582-PS, na dopis z 22. května 1941, který byl adresován dr. Rascherovi; je na něm razítko osobního štábu říšského vůdce SS a začáteční písmena "K. Br.", která byla iniciálami sturmbannführera Karl Brandta. Předkládám tento dopis jako doličný předmět US-462. Cituji první dva odstavce tohoto dopisu:

fotografie-61.jpg

Pokus s nízkými teplotami při přechodu k postupnému ochrnutí.

 

   "Velevážený pane dr. Raschere. Krátce před svým odletem do Oslo předal mi říšský vůdce SS Váš dopis z 15. května 1941 k částečnému vyřízení. Mohu Vám sdělit, že Vám samozřejmě rádi dáme k dispozici vězně pro výzkum létání ve vysokých výškách. Uvědomil jsem šéfa bezpečnostní policie, že s tím souhlasí říšský vůdce SS a požádal jej, aby doporučil příslušným odborníkům, aby s Vámi vešli ve styk."

 

   Dr. Rascher pracoval poté na pokusech s lety ve vysokých výškách a v květnu 1942 vyjádřil generál polní maršál Milch jménem letectva svůj dík SS za pomoc při pokusech.

   Odvolávám se na náš dokument 343-PS v prvním dílu knihy dokumentů. Předkládám jako doličný předmět US-463 originál dopisu ze dne 20. května 1942, jenž je adresován SS obergruppenführerovi Wolffovi a je podepsán E. Milchem. Tento dopis, jenž je na straně 2 překladu a na straně 1 německého originálu, zní takto:

 

   "Milý Wolfíčku! Na Váš telegram z 12. května mi náš zdravotní inspektor sděluje, že skončily pokusy s lety ve vysokých výškách, prováděné letectvem a SS v Dachau. Není věcného důvodu, aby pokusy pokračovaly. Je však důležité, aby se konaly pokusy jiného druhu, týkající se záchrany ztroskotaných na moři, které se připravují na základě okamžité dohody patřičných služeben. Provedením je pověřen vrchní štábní lékař Weltz a štábní lékař Rascher, který je až na další pro tyto účely uvolněn; přitom však bude plnit i úkoly v rámci zdravotní služby letectva. Zdá se, že není zapotřebí dalších změn, rozšířit úkoly není zatím nutné. Podtlakové komory není pro tyto pokusy s nízkými teplotami třeba, nutně je potřebujeme na jiném místě, a proto je nemůžeme ponechat v Dachau.

   Vyslovuji SS za jejich dalekosáhlou pomoc obzvláštní díky vrchního velitele letectva.

Výňatek z protokolu přelíčení před Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku

 

Pokusy v koncentračním táboře v Dachau - cenný příspěvek pro německý letecký lékařský výzkum

 

10. října 1942

   Velevážený pane říšský vůdče SS!

 

   Jménem německého leteckého lékařského výzkumu dovoluji si Vám co nejoddaněji poděkovat za velkou pomoc a veškerý zájem o pokusy v Dachau; tyto pokusy představují pro nás velmi cenný a důležitý doplněk výzkumu.

   Skutečnost, že přes tak vysoký nedostatek kyslíku je vůbec možné ještě určitou dobu žít, je pro naše další výzkumy velmi povzbudivé.

   Nedají se zatím ještě učinit konečné závěry pro praxi, pokud jde o seskoky s padákem, neboť se nebere zřetel na velmi podstatný faktor, totiž na chlad; ten totiž znamená pro celé tělo i životní pochody mimořádné zatížení, takže výsledky v praxi budou pravděpodobně mnohem nepříznivější než je tomu při těchto pokusech. Doplňovací práce, které je nutno nyní podniknout, jsou již v plném proudu, zčásti budou uzavřeny teprve po dokončení nového výzkumného ústavu leteckého lékařství říšského ministerstva letectví v Tempelhofu, jehož podtlaková komora bude mít k dispozici všechna chladicí zařízení a také zařízení pro 30 km výšku. Pokusy s nízkými teplotami s jiným zaměřením probíhají nyní v Dachau. Jakmile budou pokusné práce potřebovat Vaši další laskavou podporu, prosím o dovolení obrátit se znovu na Vás prostřednictvím štábního lékaře dr. Raschera.

S pozdravem Heil Hitler!

prof. dr. Hippke v. r.

Dokument Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku

 

"Osoby, které ještě dnes odmítají pokusy na lidech, pokládám za velezrádce a vlastizrádce"

 

Říšský vůdce SS

č. 1397/42

Polní velitelství 24. října 1942

Dr. Sigmund Rascher

Mnichov Trogerstr. 56

Tajná říšská věc ve 3 vyhotoveních, 2. vyhotovení

 

   Milý Raschere!

   Potvrzuji příjem Vašeho dopisu z 9. 10. a Vašich obou dopisů z 16. 10. 1942.

   Vaši zprávu o pokusech s nízkými teplotami na lidech jsem přečetl s velkým zájmem. SS obersturmbannführer Sievers Vám má umožnit jejich zhodnocení v ústavech, s kterými spolupracujeme.

   Osoby, které ještě dnes odmítají pokusy na živém člověku, zato však nechají umírat statečné německé vojáky na následky těchto nízkých teplot, pokládám za velezrádce a vlastizrádce a nebudu váhat oznámit jména těchto pánů na patřičných místech. Zmocňuji Vás, abyste o tomto mém názoru vyrozuměl příslušná místa.

   O ústní zprávu Vás požádám v listopadu, neboť dříve se nemohu uvolnit, i když mne to velmi zajímá.

   SS obergruppenführer Wolff naváže ještě jednou styk s generálem polním maršálem Milchem. Jste zmocněn, abyste podával zprávu z nelékařských kruhů pouze generálu polnímu maršálovi Milchovi a samozřejmě, dovolí-li mu to čas, též říšskému maršálovi.

   Za nejlepší prostředek zahřívání ztroskotaných na moři, jsou-li zachráněni čluny nebo malými loďmi, kde není žádná možnost, aby lidem, vystaveným nízkým teplotám, se připravila horká lázeň, pokládám přikrývky, do jejichž podšívky je nutné zašít zahřívací balíčky či něco podobného. Předpokládám, že znáte tyto ohřívací balíčky, které máme též u SS a kterých hodně používali Rusové.

   Skládají se z hmoty, která po přidání vody vyvine 70 až 80° tepla a udrží je několik hodin.

   Jsem velmi zvědav na pokusy s živočišným teplem. Osobně se domnívám, že tyto pokusy snad přinesou nejlepší a trvalý výsledek. Je samozřejmě možné, že se mýlím.

   Podávejte mi i nadále běžně zprávy o pokusech. V listopadu se uvidíme.

   

   Heil Hitler!

   Váš H. Himmler v. r.

 

   2.  SS obergruppenführer Wolff

   poslán průklep s prosbou, aby vzal obsah na vědomí. Zprávu připojuji s prosbou, aby byla vzata na vědomí a vrácena, neboť říšský vůdce SS chce, aby mu v Mnichově byly opět předloženy podklady.

 

Z pověření:

Brand v. r. SS obergruppenführer

Dokument Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku

 

"Pokusná osoba s určitostí zemře"

 

   Po skončení svých pokusů s vysokými výškami obrátil dr. Rascher svou pozornost na pokusy s opětným zahřátím osob, které byly vystaveny velmi nízkým teplotám. Odvolávám se na náš dokument 1618-PS; je to dílčí zpráva o pokusech s nízkými teplotami, které začaly v Dachau 15. srpna 1942. Tato zpráva je podepsána dr. Rascherem a předkládám ji jako doličný předmět US-464. Budu předčítat z této zprávy jen několik vět a začínám prvním odstavcem:

 

   "Průběh pokusu: pokusné osoby jsou ponořeny do vody v úplné letecké uniformě, v zimní či letní kombinéze a letecké kukle. Plovací vesta z gumy nebo kapoku má zabraňovat potopení. Pokusy byly prováděny při teplotě vody mezi 2,5 a 12° nad nulou. Při jedné sérii pokusů byl týl hlavy jakož i báze mozku nad vodou, zatím co při další sérii pokusů byly zátylek (báze mozku) a zadní mozek ponořeny do vody.

   Pokles teploty elektricky měřený byl v žaludku 26,4°, v konečníku 26,5°. Smrt nastává jen tehdy, byla-li báze mozku jakož i zadní mozek vystaveny nízkým teplotám. Při pitvě takovýchto případů úmrtí nacházíme v lebeční dutině vždy větší množství volné krve, až do půl litru. Srdce ukazuje pravidelně nejtěžší rozšíření pravé komory. Jakmile klesla teplota těla při těchto pokusech na 28°, zemřela pokusná osoba s určitostí přes veškeré pokusy o její záchranu."

 

   Přecházím nyní k poslednímu odstavci zprávy:

 

   "Při pokusech zachránit osoby vystavené nízkým teplotám se ukazuje, že v každém případě je nutné dávat přednost rychlému zahřívání před pomalým zahříváním, neboť teplota lidského těla po vyjmutí ze studené vody rychle klesá. Myslím, že z tohoto důvodu je možné upustit od pokusů se záchranou lidí vystavených nízkým teplotám pomocí živočišného tepla. Zahřívání živočišným teplem, zvířaty nebo ženami, bylo by velmi pomalé."

 

   Ačkoliv byl Rascher předběžně toho názoru, že opětné zahřívání pomocí ženského těla by postupovalo jen velmi pomalu, měl k provádění takovýchto pokusů všechny prostředky k dispozici.

Z protokolů přelíčení před Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku

 

"K pokusům o opětné zahřívání živočišným teplem po působení nízkých teplot, jež nařídil říšský vůdce SS, byly mi přiděleny čtyři ženy z koncentračního tábora v Ravensbrücku"

 

T a j n é

   A.  Stanovení úkolu:

   Je nutné prozkoumat, je-li zahřívání lidí vystavených nízkým teplotám živočišným, tj. zvířecím nebo lidským, teplem stejně tak dobré či lepší, než zahřívání fyzikálními prostředky nebo léky.

 

   B.  Průběh pokusů:

   Pokusné osoby byly běžným způsobem - oděny nebo bez šatů - zchlazeny ve studené vodě různých teplot (mezi 4 - 9 stupni). Měření teploty pokusných osob se zjišťovalo v každém případě termoelektricky rektálně. Zchlazení na nízké teploty dálo se v obvyklé době, vždy podle všeobecného tělesného stavu pokusné osoby a teploty vody. Vyjmutí z vody dělo se při 30° rektální teploty. Při této teplotě byly pokusné osoby vždy v bezvědomí. V osmi případech byly pokusné osoby uloženy na širokou postel mezi dvě nahé ženy. Ženy se musely co nejtěsněji přimknout k zchlazenému člověku. Pak byly všechny tři osoby přikryty pokrývkami. K urychlení zahřívání se nepoužívalo ani elektrických prostředků, ani léků.

 

   C.  Výsledky:

   1.  Při měření teploty pokusných osob je v každém případě nápadné, že došlo k dodatečnému poklesu teploty až o 3° (viz křivku 1), to znamená silnější pokles než při jakémkoli jiném druhu zahřívání. Bylo možno pozorovat, že se vědomí vrátilo rychleji, tj. již při nižší teplotě než u jiných způsobů zahřívání. Když však pokusné osoby již jednou nabyly vědomí, tu je již neztrácely, ale velmi rychle pochopily svou situaci a přimkly se těsně k nahému ženskému tělu.

   K vzestupu teploty těla dochází přibližně stejnou rychlostí jako u pokusných osob, které byly zahřívány tak, že byly zabaleny do přikrývek (viz křivku 2). Výjimkou byly čtyři pokusné osoby, které souložily mezi 30 - 32°. U těchto pokusných osob nastal po koitu velmi rychlý vzestup teploty, který se dá srovnat jen se zahříváním v horké lázni (viz křivku 2 a 3).

   2.  Další pokus se týkal zahřívání člověka vystaveného nízkým teplotám jedinou ženou. Zde dochází v každém případě k podstatně rychlejšímu zahřátí, než při použití dvou žen. Z toho odvozuji, že při zahřívání jedinou ženou odpadají osobní zábrany a žena se přitiskne k člověku těsněji (viz křivka 4). K znovunabytí plného vědomí dochází i zde nápadně rychle, toliko jedna pokusná osoba nenabyla vědomí vůbec a zaznamenali jsme u ní jen nepatrné zahřátí. Jak potvrdila pozdější pitva, nastal exitus u pokusné osoby na základě krvácení do mozku.

 

   D.  Shrnutí:

   Při zahřívacích pokusech pokusných osob vystavených velmi nízkým teplotám se ukázalo, že k zahřívání živočišným teplem dochází velmi pomalu. Pouze ty pokusné osoby, jejichž stav dovolil koitus, se zahřály nápadně rychle a stejně nápadně rychle se obnovoval plně jejich dobrý zdravotní stav. Jelikož při příliš dlouhém setrvání těla v nízkých teplotách může dojít k poškození ústředních orgánů, musí se zvolit k opětovnému zahřívání ona metoda, která zaručí nejrychlejší překonání nebezpečných nízkých teplot. Nejlépe se tu osvědčila metoda, při které se teplo tělu dodává horkou lázní.

   Zahřívání silně zchlazených lidí lidským nebo zvířecím teplem lze doporučit jen v takových případech, kdy není možný žádný jiný způsob zahřívání, nebo jde-li o slabá individua, která by snad dobře nesnesla mohutné dodávání tepla. Mám na mysli například malé děti, vystavené nízkým teplotám, které se zahřejí nejlépe na mateřském těle současně s přikládáním zahřívacích lahví.

 

Dachau 12. února 1943.

Dr. S. Rascher, SS hauptsturmführer

 

Pro takové hromadné pokusy je Osvětim ve všech směrech daleko vhodnější než Dachau

 

MUDr. S. Rascher

SS hauptsturmführer

 

Mnichov 17. února 1943

Říšskému vůdci SS a náčelníku německé policie

panu Heinrichu Himmlerovi

Berlín SW 11 Prinz-Albrechtstr. 8

 

   Velevážený říšský vůdče!

 

   Zasílám Vám v příloze v krátkém výtahu shrnutí výsledků, které jsme získali při zahřívacích pokusech živočišným teplem na zchlazených lidech.

   Tohoto času pracuji na tom, abych dokázal na pokusech s lidmi, že člověk, který je vystaven suchému chladu, může být opět zahřát právě tak rychle, jako ten, kdo je zchlazen pobytem ve studené vodě. Říšský lékař SS, SS gruppenführer dr. Grawitz však velmi pochybuje o této možnosti a mínil, že bych to musel dokázat na 100 pokusech. Až dosud jsem zchladil asi 30 neoděných lidí za sucha na minus 27-29° C po dobu 9-14 hodin. Po určité době, která odpovídala jednohodinové dopravě, jsem dal pokusné osoby do horké lázně. Až dosud byla pokusná osoba v každém případě přes částečně do běla omrzlé ruce a nohy opět zcela zahřáta nejdéle za jednu hodinu. U několika pokusných osob nastala den po pokusu nepatrná malátnost s lehkým vzestupem teploty. Smrtelné případy u tohoto mimořádně rychlého zahřívání jsem dosud nepozoroval. Vámi doporučené zahřívání v sauně, velevážený říšský vůdče, jsem nemohl dosud uskutečnit, neboť v prosinci a lednu bylo pro pokusy za sucha příliš teplé počasí a nyní je tábor uzavřen vzhledem k tyfu, takže pokusné osoby nemohu brát do sauny SS. (Několikrát jsem se dal očkovat a provádím v táboře, přes tyfus, pokusy sám). Bylo by nejjednodušší, kdybych byl přeložen ke zbraním SS a jel s Neffem do Osvětimi. Tam bych mohl na řadě hromadných pokusů daleko rychleji rozřešit problém zahřívání zmrzlých za sucha. Pro takové hromadné pokusy je Osvětim ve všech směrech daleko vhodnější než Dachau, neboť je tam chladněji a vzhledem k prostoru tábora se vzbudí méně pozornosti (pokusné osoby křičí, když silně mrznou).

   Odpovídá-li to Vašim úmyslům, velevážený říšský vůdče, provádět s urychlením tyto pokusy, důležité pro pozemní armádu, v Osvětimi (nebo v Lublinu nebo v jiném táboře na Východě), pak Vás co nejoddaněji prosím, abyste mi dal v nejbližší době příslušný rozkaz, abych mohl využít ještě posledních zimních mrazů.

 

   S nejoddanějšími pozdravy zůstávám s upřímnou vděčností

   H e i l  H i t l e r !

 

   Váš stále Vám oddaný S. Rascher

Dokument Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku

 

Aby Himmler zajistil pokračování Rascherových pokusů, zařídil jeho převedení ke zbraním SS

 

   Jako důkaz předkládám dopis, který je označen jako náš dokument 1617-PS. Je to dopis říšského vůdce SS z listopadu 1942 "milému kamarádu Milchovi", generálovi polnímu maršálovi Milchovi. Předkládám jej jako doličný předmět US-466. Budu číst nyní oba první odstavce tohoto dopisu, našeho dokumentu 1617-PS.

 

   "Milý kamaráde Milche. Jistě si vzpomenete, že jsem Vám kladl obzvláště na srdce prostřednictvím SS obergruppenführera Wolffa práci dr. Raschera, jenž je lékařem pro dovolence letectva. Práce, které se zabývají chováním lidského organismu ve vysokých výškách, jakož i jevy při zchlazení lidského těla při delším pobytu ve studené vodě a podobnými problémy životně důležitými právě pro letectvo, mohou u nás být prováděny s takovým účinkem právě proto, že jsem já osobně převzal odpovědnost poskytovat pro tyto pokusy asociály a zločince z koncentračních táborů, zasluhující trest smrti."

 

   Další čtyři odstavce vypouštím. Himmler v nich hovoří o obtížích s těmito pokusy, neboť křesťanské lékařské kruhy jsou proti nim. Přicházím k poslednímu odstavci na první straně překladu. Je to sedmý odstavec dopisu:

 

   "Prosím Vás, abyste štábního lékaře v záloze dr. Raschera propustil z letectva a přeložil jej k zbraním SS. Dám pak všechny pokusy na tomto poli provádět pod mou výhradní odpovědností a zkušenosti, které my v SS jen částečně potřebujeme pro omrzlé na Východě, přenecháme beze zbytku k použití letectvu. V té souvislosti Vám ovšem navrhuji, aby byl Vámi a Wolffem vybrán lékař, který není v církvi a který by současně musel být čestným vědcem, jenž nemá sklon k duševní krádeži, jemuž by mohly být sděleny výsledky. Ten lékař by však musel mít též přístup na rozhodující místa, aby zkušenosti byly skutečně využity. Věřím, že toto řešení - převést dr. Raschera k SS, aby mohl provádět pokusy pod mou odpovědností a z mého pověření - by bylo nejlepší."

Z protokolu přelíčení před Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku

 

"Rascherovy pokusy nebyly jediné, o něž se SS zajímaly"

 

   Aniž bych se pokoušel obsáhnout úplně plány pokusů, podám zde pouze jeden příklad tohoto druhu činnosti SS. Odvolávám se na náš dokument L-103, zprávu nejvyššího hygienika v úřadu říšského lékaře SS a policie, která je z 12. září 1944. Předkládám ji jako doličný předmět US-467. Ještě bych chtěl dodat, že úřad říšského lékaře SS a policie se nachází v oddělení osobního štábu, jak je vyznačeno ve druhém čtverci na pravé straně na čáře, vedoucí z osobního štábu dolů.

   Budu číst několik odstavců z této zprávy. Je to zpráva nejvyššího hygienika úřadu říšského lékaře SS a policie a je podepsána SS oberführerem dr. Mrugowským. Odvolává se na pokusy s otrávenými náboji. První odstavec zní takto:

 

   "V přítomnosti SS sturmbannführera dr. Dinga, pana dr. Widmanna a podepsaného byly provedeny 11. září 1944 na pěti odsouzených k smrti pokusy s náboji s akonitinnitrátem. Šlo o střely ráže 7,65 mm, které byly plněny jedem v krystalické formě. Pokusné osobě byla vleže zasazena jedna střelná rána do levého stehna. U dvou osob bylo stehno hladce prostřeleno. U nich nebylo ani později žádné působení jedu zjištěno. Obě tyto pokusné osoby byly proto vyřazeny."

 

   Vynechávám další odstavec a pokračuji pak třetím odstavcem zprávy.

 

   "U všech tří odsouzenců dochází k překvapivé shodě. Nejdříve nenastaly žádné zvláštnosti. Po 20 až 25 minutách nastal u nich motorický neklid a lehký slinotok. Oboje pak opět ustalo. Po 40 až 44 minutách začal silný slinotok. Otrávení hojně polykali, později slinotok zesílil tak, že jej již nemohli polykáním zvládnout. Pěnivé sliny vytékali z úst. Potom se dostavilo dávení a zvracení."

 

   Další tři odstavce popisují chladným vědeckým způsobem reakce umírajících osob. Pak popis pokračuje a cituji oba poslední odstavce na straně 1 překladu, šestý odstavec zprávy:

 

   "Současně trvalo úporné dávení. Jeden z otrávených se marně pokoušel zvracet. Aby toho dosáhl, strčil si čtyři prsty ruky až do posledního kloubu hluboko do úst. Přesto zvracení nenastalo. Obličej přitom zrudl.

   Další dvě otrávené osoby pobledly ve tváři již dříve. Ostatní úkazy byly tytéž. Motorický neklid narůstal později s takovou silou, že se osoby vzpínaly a opět sebou házely, kroutily očima, prováděly nesmyslné pohyby rukama a pažema. Konečně ustal neklid, zornice se maximálně rozšířily, odsouzenci tu leželi tiše. U jednoho z nich byly pozorovány křeče a odchod moči. Smrt nastala po 121, 123 a 129 minutách po výstřelu."

Z protokolu přelíčení před Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku